Jeden z nás

Když o nás lidé ve městě nevědí, znamená to, že všechno funguje 

Projíždí-li trolejbus hradeckými ulicemi, většina cestujících nejspíš nepřemýšlí nad tím, co všechno musí fungovat několik metrů nad jejich hlavami a odkud se do trolejí vlastně dostává elektřina. A přesně tak je to podle Jana Havlíka správně. Vedoucí střediska vrchního vedení a měníren Dopravního podniku města Hradce Králové říká, že nejlepším výsledkem práce jeho týmu je stav, kdy o něm veřejnost prakticky neví. Ve volném čase je to s ním trochu jinak. Přesedá na silniční kolo a jako licencovaný závodník se objevuje také na startu závodů včetně tradičního kritéria v centru Hradce Králové.

Na středisku prošel téměř vším 

Do dopravního podniku nastoupil Jan Havlík v roce 2005 jako dělník vrchního vedení. Jeho zdejší profesní dráhu přerušila přibližně čtyřletá zkušenost v zahraničí. Pracoval pro společnost specializovanou na stavbu trakčních vedení a s jejími zakázkami se dostal na různá místa po světě. 

„Dělali jsme to, co si dopravní podniky nechávají stavět externě – trakční vedení pro železnici i městskou dopravu. Získal jsem tam další praxi a dostal jsem se také k vedení staveb,“ vzpomíná. 

Po návratu do Hradce Králové pracoval přibližně tři roky na měnírnách a následně převzal po Stanislavu Kotkovi vedení celého střediska. „Dá se říct, že jsem si u nás prošel úplně vším,“ shrnuje. 

Dnes jako vedoucí střediska vrchního vedení a měníren zodpovídá nejen za samotné trakční vedení a měnírny. Do jeho působnosti patří také energetika, technické kontroly drážních vozidel a dohled nad elektrickými částmi zařízení dopravního podniku. 

Od plánování až po poslední šroub 

Práce vedoucího střediska přitom zdaleka neznamená pouze organizování lidí. Jan Havlík plánuje údržbu, nákupy, zásoby i jednotlivé stavby a opravy.

Pokračování článku v časopise Dopravák