Před 30 lety začala v Hradci éra nízkopodlažních vozů

V roce 1996 se Dopravní podnik města Hradce Králové vydal cestou, která postupně vedla až k plně nízkopodlažnímu vozovému parku. 

Dnes bereme nízkopodlažní autobusy a trolejbusy jako samozřejmou součást městské hromadné dopravy. Před třiceti lety však představovaly výraznou technologickou novinku a jejich pořízení znamenalo zásadní rozhodnutí při obnově vozového parku.  

Právě rok 1996 znamenal v historii hradeckých autobusů zásadní zlom. Na českém trhu se začala objevovat první nízkopodlažní vozidla a dopravní podnik stál před otázkou, zda při další obnově vozového parku pokračovat v nákupu klasických autobusů, nebo vsadit na tehdy novou koncepci. Rozhodnutí nebylo jednoduché. Nízkopodlažní autobus totiž v té době stál přibližně dvojnásobek ceny běžného vozu. 

Řešením se stala kombinace dvou cest. Část starších autobusů prošla generálními opravami, které prodloužily jejich životnost a byly levnější než nákup nových vozidel. Ušetřené prostředky pak mohl podnik využít právě na nákup modernější techniky. Do Hradce Králové tak zamířilo šest prvních nízkopodlažních sólo autobusů Renault. Podle vzpomínek z tehdejší doby šlo zároveň o první takovou kolekci vozů v České republice. 

Rozhodnutí nebylo samozřejmé ani z pohledu volby výrobce. Ve stejné době se připravoval také český nízkopodlažní autobus a existoval tlak na pořízení domácího výrobku. Hradecký dopravní podnik se však rozhodl pro již dostupné francouzské vozy Renault. Další vývoj podle pamětníků potvrdil, že z hlediska spolehlivosti a připravenosti vozidla pro běžný provoz šlo o správnou volbu. 

Prvních šest autobusů přitom nebylo jen jednorázovým experimentem. Od roku 1996 už dopravní podnik pokračoval při dalších nákupech v pořizování nízkopodlažních vozidel. Jejich podíl ve vozovém parku tak postupně rostl, až se nízká podlaha stala standardem na všech linkách.  

Pamětníci si ještě vzpomenou na dobu, kdy bylo nutné nízkopodlažní spoje v jízdních řádech zvlášť označovat. Cestující tak předem věděli, který konkrétní spoj nabídne pohodlnější nástup. Jak počet těchto vozidel přibýval, soustřeďovaly se postupně na celé linky. Nakonec označování ztratilo smysl – nízkopodlažní vozy už byly všude. 

Za tři desetiletí se z tehdejší technické novinky stal naprostý standard. Rozhodnutí z roku 1996 tak odstartovalo jednu z nejvýraznějších proměn hradecké MHD posledních desetiletí. Přineslo komfortnější cestování nejen lidem s omezenou schopností pohybu, ale také seniorům, rodičům s kočárky nebo cestujícím se zavazadly. To, co bylo před třiceti lety odvážným krokem při obnově vozového parku, dnes považujeme za samozřejmost.